Jaká byla moje cesta k jachtingu? Vždy mě přitahovala voda a vodní sporty. Stejně tak mám rád vítr a jeho využití k pohybu vpřed, nebo k udržení se ve vzduchu.
Plachtění na vodě je úžasnou kombinací obojího a tak asi muselo dojít k tomu, že jsem se jednoho dne ocitl na moři, na palubě plachetnice. Bylo to v roce 2012 kdy mi byla nabídnuta účast v posádce při plavbě ze španělské Málagy přes Gibraltar až na africké pobřeží, přesněji na španělskou část Afriky, do přístavu Ceuta a zpět.
Při této plavbě jsem poznal majitele lodi Jirku Štýbra a jeho loď jménem Saralu. Loď Saralu je dvanáctimetrová, laminátová jachta francouzského výrobce Dufour, která se celkem snadno ovládá a poskytuje pohodlí až šesti členům posádky.
Plavba mě nadchla natolik, že jsem ihned využil možnosti absolvovat u Jirky Štýbra jachtařský kurz k dosažení potřebné základní kvalifikace pro samostatnou námořní plavbu.
Ještě ve stejném roce jsem jako člen posádky na Saralu plul z ostrova Mallorka do francouzského přístavu Marseille, kde jsem se snažil nasbírat další dovednosti a zkušenosti v ovládání lodi a zároveň jsem se utvrdil v pocitu, že jachting je to, co mě opravdu hodně přitahuje a baví.
Navíc jsem postupně zjišťoval, že lidé kolem tohoto sportu jsou sympatičtí a vstřícní, a že je v tomto odvětví lidského konání převážně velmi příjemná atmosféra. V osobě Jirky Štýbra jsem získal nejen dobrého přítele, ale i člověka, který mi mohl předávat své znalosti a zkušenosti. V následujících letech jsem absolvoval několik dalších plaveb v roli plavčíka, i samostatně v roli skippera s vlastní posádkou, vše na vlnách středozemního moře.
Na jaře roku 2015 Jirka Štýbr ohlásil svůj záměr obeplout Atlantik. Cestu z Kanárských ostrovů přes Kapverdy do Karibiku plul s dalšími našimi kamarády, ale na cestu zpět, z Karibiku přes Bermudy na Azorské ostrovy, jsme se již s Jirkou vydali sami ve dvou.
Byl to pro mě do té doby největší jachtařský počin, v jehož průběhu jsem měl znovu možnost pocítit sílu moře a větru.
Během této plavby jsem podruhé přečetl knihu Petra Ondráčka – Sám čtyřmi oceány, kde Petr Ondráček popisuje svůj pokus obeplout svět, sám, bez zastavení. Petrův popis příprav, samotného průběhu plavby, i nešťastného konce v novozélandském Aucklandu, mě fascinoval a zároveň ve mě vzbuzoval touhu se o totéž také pokusit. Myšlenka to byla jistě neskromná, nicméně jsem sám sebe stále více utvrzoval v přesvědčení, že je uskutečnitelná.
